 Nebíčko Árný Bellis 8.7.2006 - 28.5.2008 
Fotky také později.... Elfi Bellis 12.5.2006 - 28.5.2008 
 Výstavní úspěchy: Rychnov nad Kněžnou 16.- 17.9. 2006 - 2. nejlepší merino
3. místo na stejné výstavě v únoru 2007 (nebylo však oceněno). Fotky dodám... teď na to nemám sílu:( Invaze Falcon 26.1.2007 - 2.4.2008 
Invoušek nás opustila po neúspěšném císařském řezu, který se bohužel zkomplioval. Jak to všechno bylo si můžete přečíst zde. Invaze byla neobyčejná morčise, velká osobnost. Ten, kdo jí znal ví, o čem mluvím. Byla mojí mazlindou, dokázala člověka pobavit. Strašně ráda jedla a mazlinkovala se. Měla úžasné očička. Šíleně moc se mi po ní stýská a jen tak to neodezní.... Moc tu chybí.... Zanechala po sobě ale krásný odkaz v podobě svých potomků. Carlosek se stal pyšným tatínkem nádherných miminek a Carmenku, která je červenookou kopií své maminky, teprve mteřské povinnosti čekají. Majkíšek duben 2005 - 14.11.2007  Majkíška jsem si přinesla od rodičů, kde se dohromady narodilo šest krásných uzlíčků samičce asi týden poté, co ji mamka se sestrou objevily prochladnou u paneláku, jak pobýhá kolem svých už odrostlejších mrtvých mláďat... Žilo už pouze jedno. Někdo je nelítostně nechal v zimě venku, vyhodil je zřejmě proto, že samička byla opět nakrytá. Protože jsem pár let měla tzv. křečí farmičku, hned jsem poznala, že prckové tu budou za pár dní, březost u křečků je otázkou pár týdnů. Jenže jsem se bála, aby všechno bylo v pořádku. Samička dostala jméno zrzka, její synátor prostě Křeček:) Oba byli moc hodní a mazliví. Zrzce se narodilo šest uzlíčků, tři bohužel mrtví... Všichni byli kluci, dva krémovo-zlatí a jeden blonďáček, kterého jsem si nakonec za 3 týdny odnášela domů. Dostal jméno Majkíšek. Naši si nechali zbylé dva, říkali jsme jim Pat a Mat, byli to opravdu koumáci. Takže se to rodičům hezky rozrostlo:) Doma už jednoho křečka měli a teď byli o další čtyři bohatší:) Můj Majkíšek byl neobyčejný myšák. Nejenže byl moc krásný, ale taky společenský a chytrý. Pobýval se mnou i na koleji, než se na to přišlo:) Byl moje zlatíčko a nikdy na něho nezapomenu.... Majkíšek umřel stářím, dožil se požehnaného věku 2,5 roku, což je u křečků dost. Doufám, že se má v nebíčku mooooc krásně a kouká na nás....
              
Julie Bonanza prosinec 2005 - 12.7.2007 Datum narození: prosinec 2005
Plemeno: joo, tak to nikdo neví, něco mezi rozetou a pankáčem Barva očí: tmavá Barva srsti: tříbarevná Pohlaví: samice Přezdívka: prostě Julča, Ponožka Nejoblíbenější jídlo: úplně všechno Miminka: Johanka, vrh A Něco o Julince: Julču jsem si minulý rok v únoru donesla ze zverimexu k morčákovi Buffuškovi, kterému umřela Šmoulinka, ale on chuděrka stesk nepřekonal a za pár dnů ji následoval do morčecího nebíčka. Julča ale dlouho sama nezůstala. Připravila nám pěkné překvápko v podobě Johanky, která bohužel v necelých dvou měsících umřela. Julča je další z naší řady kamarádských a extrémně mazlivých morčátek. Tahle samička je druh sám o sobě. Stačí, když se řekne Julča a je jasno. Julinka je stále hladová a kdo ji pozná, tak si myslí, že čeká miminka, ale omyl, Julči koníček je prostě jídlo. Stále jí opakuji: Nežijeme pro to, abychom jedli, ale jíme pro to, abychom žili.... Ale kdepak Julie, ta na to nedá. ,,Registrační číslo" : JOO1
Julinka zemřela zřejmě na mrtvičku. Po těžkém porodu se už nevzpamatovala. Je nám to všem moc líto. Julinka byla velká osobnost s velkým O. Nenahraditelná kamarádka a mazlíček. Vždycky dokázela člověku zvednout náladu, rozesmát ho. Budou nám moc chybět její nálety na sklo při krmení, vždycky byla první u zdroje:) Také to jak se uměla tulit je nenahraditelné. Jejího pankáče už také nikdo nepřekoná, Julinka v tomhle neměla konkurenci. Bylo to naše srdíčko. Zejména mně se bude šíleně stýskat. Ale už je jí lépe, je u svých miminek a dává na ně pozor. Julíček věděl, že tu s námi už ráno nebude, přesto se snažila maximálně komunikovat a dělat vše proto, abychom nebyli smutní. Na Julinku nikdo z těch, kdo ji znal nezapomene....
     
|
